Vydavatel: KONZERVATIVNÍ NOVINY
Autor: Antonín Randa
Když jdou zákony proti Desateru, je důležitější poslouchat Boha a ne lidi
Radim Passer je podnikatel, jehož jméno je spjato s realizací jednoho z nejrozsáhlejších developerských projektů svého druhu v České republice, s polyfunkčním komplexem Brumlovka. Podle časopisu Forbes je 44. nejbohatším Čechem s majetkem okolo 7,3 miliard korun. Především je však otcem milujícím svou rodinu. Má šest synů a nic z toho co dělá, se neobejde bez opory, kterou nalezl v osobě Ježíše Krista. Domovem se mu stala církev Adventistů sedmého dne a víra v Boha provází každý jeho krok.
Co vám v poslední době udělalo radost?
Věcí, které mi dělají radost, je hodně. Každý den se můžu radovat z toho, že je Pán Ježíš Kristus v mém životě na prvním místě. Obrovskou radost mi dělá rodina a naše děti. Nejmladšímu synovi je teď jeden a půl roku. No a pak mám obrovskou radost z práce. I když se podmínky pro podnikání kontinuálně zhoršují, pořád mě baví, že přichází další výzvy a že se každý den těším do práce. Jsem rád, že můžeme žít v pokojné, zemi, která je krásná, kde je mír a kde máme pořád ještě solidní zbytky demokracie.
Hovoříte o pokojné zemi, demokracii, míru, když se však podíváme na hodnotový posun, kterým Evropa v posledních letech prošla, není to důvod spíše k obavám? Už není muž a žena, není rodina, není táta a máma. Každý rok se můžeme v rámci svého „genderu“ identifikovat jinak.
Lidé, kteří mají důvěrný vztah k Pánu Bohu, vědí, že to, co se v pozadí děje, je striktně duchovní boj mezi dobrem a zlem. Je neuvěřitelné, kolik lidí se genderovou ideologií nechává s prominutím zblbnout.
K tomu na univerzitách dorůstá generace, která je zmatená a zraněná. V Americe a v řadě západních zemí je silný tlak na jediný správný názor: Black lives Matter, LGBTQ, Palestina,… Kdo jej nesdílí, má problémy, včetně pedagogů, kteří si musí hlídat, aby někoho ze studentů neoslovili chybně.
Od pádu komunismu slýcháváme naivně optimistické věty, že příští generace bude lepší. Jenže příští generace bude pouze taková, jak my vychováme naše děti. A tohle je opět duchovní boj. Ďábel dělá maximum pro to, aby lidé byli duchovně nevzdělaní, a svět mu to baští i s navijákem. Boží slovo je měřítkem toho, co je dobro a co dobro není. A v okamžiku, kdy nám toto vzdělání chybí, co pak dětem předáváme?
Školské systémy jsou dlouhodobě utvářeny ďábelskými elitami tohoto světa. Já sice mám prostředky na to, abych mohl svoje děti poslat na nejprestižnější univerzity. Ale já bych je tam poslal jedině tehdy, kdybych je chtěl potrestat. Na těchto univerzitách jim vymývají mozky levicovými, ďábelskými ideologiemi. Doslova a do písmene. Jednotlivec nemůže změnit celý svět k lepšímu, ale každý z nás může měnit alespoň mikrosvět, v kterém se nachází. A mladou generaci vést k dobrým a pravým hodnotám, které člověku dává láskyplný Bůh. Žel, lidstvo se z historie ještě nikdy nepoučilo.
Vy se o tvoření takového mikrosvěta evidentně snažíte. Životem, prací,… Zrovna oblast pražské Brumlovky, kterou jste vystavěl, této snaze odpovídá.
Ano, je to taková uskutečňovaná vize, ale pořád ještě není dokončená. Myslím, že je tu tak ještě na deset let práce. V podstatě jde o projekt na celý profesní život.
Když se u vaší práce zastavíme v kontextu se zmiňovanou Evropskou unií, asi lze konstatovat, že členství v EU naší zemi přineslo vyšší ekonomickou prosperitu, otevřený trh. V posledních letech se však posunujeme do oblasti regulací, zákazů, příkazů… Pro člověka, který chce své hřivny uplatňovat a přinášet společnosti prosperitu, začíná narážet na překážky, které mu jeho práci spíše komplikují a kazí. Je to i vaše zkušenost?
Ano. Jestliže se chce Evropa stále ještě nazývat demokratickou, tak první, co by si měli volení politici uvědomit je, že jsou do svých pozic zvoleni a že se zodpovídají. A samozřejmě mají finanční zodpovědnost i vůči soukromému sektoru. Protože ve všech demokratických zemích musí soukromý sektor obhospodařit 100% veškerých výdajů každého státu. Stát nemá nic, co nevydělá soukromý sektor. A dokonce, když se tyto státy zadlužují, tak to znamená, že soukromý sektor musí vydělat na obsluhu tohoto dluhu, i na jeho splácení. Jinými slovy, primární zodpovědnost všech volených politiků je vůči soukromému sektoru. Samozřejmě jsou zodpovědní i za to, aby existoval nějaký sociální smír. Ale myslím si, že tyto skutečnosti si uvědomuje stále méně a méně politiků. A proto se pak v Evropě děje to, co se děje. Řada politiků by chtěla mít neomezenou moc, což by bylo strašlivé. Evropa by se měla vrátit k tomu primárnímu – jak demokracii dlouhodobě udržet. To znamená: volný pohyb lidí, kapitálu, zboží, služeb. A to je něco, co si myslím, že by se běžné populaci líbilo a měla z toho užitek. Ale v okamžiku, kdy se regulacemi v podstatě likviduje soukromý sektor, je to špatně. Hlavní bohatství vytváří malé a střední podniky. A politici místo aby jim práci zjednodušovali, hází jim klacky pod nohy. Přitom by stačilo, kdyby je jen nechali dělat jejich práci.
Proč se to děje?
Každý zákon, který dělají politici, aniž by jeho obsah detailně konzultovali se soukromým sektorem, situaci vždycky jenom zhorší. Protože lidé v politice jsou mnohdy nekompetentní, často i hloupí.
Od určitého počtu zaměstnanců musí firmy vytvářet místa pro absolventy genderových studií, kteří kontrolují, jak se kdo chová, hlídá se počet menšin ve vedení firmy, zaměstnanci mohou anonymně bonzovat kolegy… Když se neplní normy v oblasti klimatu, firma může přicházet o zakázky, půjčky v bance, stane se nekonkurenceschopná.
Přesně tak to je. Jinými slovy, pod zdánlivě dobrými důvody se zaměstnanci vybízejí k tomu, aby se stali udavači. Je to hrůzostrašné. Myslím si, že se musí lidé v určitou chvíli proti tomuhle vzbouřit. To není o tom, že bychom jako křesťané neměli dodržovat zákony. Máme je dodržovat. Ježíš nás k tomu vybízí. Ale v okamžiku, kdy jdou zákony proti deseti Božím přikázáním, tak je důležitější poslouchat Boha a ne lidi. V okamžiku, kdy přichází politické ataky, které likvidují základy důstojnosti a svobody člověka, je jednoznačná odpověď je odmítnout. Nerespektovat je. Nehledě na důsledky.
Tato opatření nepřináší ani dobro ani udržitelnou prosperitu a dějí se jenom pro to, že zmíněné ďábelské elity nechtějí demokracii. Ďábel nenávidí demokracii. Absurdně, ďábelský mainstream vás bude nazývat konspirátory, přičemž bezkonkurenčně největším konspirátorem je sám ďábel, o němž všichni tito „ověřovatelé faktů“ tvrdí, že neexistuje. Evidentně čelíme snaze o likvidaci demokracie.
Dnes už se nehovoří o demokracii, ale o liberální demokracii.
Buďme Pánu Bohu vděční za každý den demokracie, který máme. Podle Bible celý svět směřuje k tomu, že před příchodem Pána Ježíše bude demokracie zlikvidována jedním globálně politicko-náboženským systémem, podle kterého budou lidé nuceni žít. Dnes jsou velkými tématy neshody mezi Západem, Ruskem, Čínou, do toho Střední východ, arabské země. To všechno jsou dočasné pohyblivé události, ale Boží slovo nás upozorňuje, že vznikne jeden nábožensko-politický systém a lidé budou mít osudovou volbu: Buď se mu přizpůsobit, anebo zůstat věrní Bohu. A naše spása bude záviset na tom, jaký je náš vztah s Bohem. Což nebudou posuzovat žádní lidé, ani žádná instituce, ale jenom Bůh sám. Samozřejmě, tak jako za bolševika, budou i teď na jedné straně ti, kteří zůstanou Bohu věrni a postaví se bez ohledu na důsledky za něj. A pak ti, kteří budou vidět, že snadnější cesta je podřídit se onomu globálnímu nábožensko-politickému systému. Ti budou mít ono znamení na čele, tedy jsem ten „přesvědčený komunista“, nebo na ruce, tedy jsem ten „komouš“, který se s vidinou dočasných výhod podřídí. Když apoštol Jan zapsal toto vidění od Pána Ježíše, popisoval výrazy a symboliku, kterým v té době bylo možno porozumět. Jde tedy o morální postoje, které lidé budou zaujímat. Ono znamení značí, že mohu být přesvědčeným podporovatelem přicházejícího globálního zla tvářícího se jako dobro nebo se pouze podřídím, abych získal určité dočasné výhody. Tohle je to, kam svět míří. Milostivý Bůh nás na to předem upozorňuje. Myslím si, že jen málo nás, křesťanů, o těchto věcech veřejně a otevřeně hovoří. K běžné populaci se tak tyto informace jen obtížně dostanou.
Potřebuje dnes člověk hájící postoje, jež se neslučují s globálním viděním světa, osobní odvahu? Nedostáváme se do situace, kdy si lidé řeknou – mám dobrou práci, přátele, s nimiž vycházím, nechci nic z toho ztratit.
Když Bůh chodil po této zemi v lidském těle, také říkal nepříjemné věci. Lidé ho kolikrát nechtěli poslouchat. On jim to však sděloval s láskou. Se zájmem o ně. Chtěl je zachránit, a ne ztratit. Myslím si, že podobně bychom k tomu měli přistupovat jako křesťané. Je potřeba říkat pravdu, ale ne způsobem, abych si vzal Bibli do ruky a mlátil jí někoho po hlavě. Lidé musí poznat, že jim člověk říká pravdu, protože je má rád. To je cesta.
