„Pán Ježíš Kristus nám dal desatero jako mravní normu vyjadřující Boží charakter nejčistší lásky. Druhé přikázání nám pro dobro člověka zapovídá uctívání model. Proto památka pro mne nikdy nebude modlou. Když Hospodin stvořil v šesti dnech naši zemi a všechno živé na ní, daroval nám na konci stvořitelského týdne sobotu jako sedmý den a věčný památník stvoření, abychom pamatovali na to, z jaké „výrobní linky“ pocházíme. A jak dnes pamatujeme? Jediná lidská stavba, která byla kdy spojena se stálou Boží přítomností, byl Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Přesto v historii, vždy případech morální bídy izraelského národa, Hospodin dopustil dokonce opakovaně zkázu této skvostné „památky“. Jaké z toho plyne poučení? Bez morální integrity vyplývající z odhodlání zachovávat Boží desatero nám ani ochrana památek nebude přinášet udržitelnou prosperitu: jak duchovní, tak i morální a ekonomickou. Závěr? Miluji památky a dávám jim adekvátní místo v hodnotovém žebříčku.“ Radim Passer
